Jsem vdaná a mám obyčejně neobyčejnou rodinu. Postavili jsme dům, splácíme hypotéku a máme čtyři děti – dva kluky a (překvapivě) dvojčata holčičku a chlapečka. Tohle všechno jsme stihli za sedm let, takže to byl tak trochu intenzivní seberozvojový kurz.

Už před dětmi jsem se věnovala stravě a pohybu, bavilo mě vařit a hledat nové směry. S příchodem miminka do rodiny jsem se ponořila do studování vlivu stravy na děti. Nedávaly mi smysl standardní doporučení, a tak jsem se rozhodla vydat vlastní cestou. S manželem jsme byli rázem za exoty, kteří praktikují BLW a místo rozmixované mrkvičky dávají synovi maso a vajíčka. Jenže nám to krásně fungovalo a syn byl brzy parťák pro naše gastro zážitky. 

S příchodem druhého syna přišla změna. Často se opakující infekce, neustálé rýmy a kašle začal postupně doprovázet také ekzém. Intuice volala, že to rozhodně není běžné (vždyť u prvního syna jsme tuto zkušenost vůbec neměli), a napovídala mi, že za tím bude strava. Malé tělíčko po nějaké době nevydrželo dlouhodobý nápor alergenů, infekcí a léků, které nám předepisovali lékaři, a tak jsme skončili v nemocnici se zápalem plic. Z výsledků byl zděšený i primář, protože syn měl kombinaci bakterií i virů, která se prý nikdy nevyskytuje. Hospitalizace nás čekala ještě jednou a výsledkem byla diagnóza „astmatik s téměř nulovou imunitou“ a léčba v podobě trvalého užívání kortikoidů a inhalátoru. A to byla pro mě poslední kapka. 

S pokorou jsme užívali léčbu, která nám vždy pomohla se dostat z nejhoršího, ale tak definitivní verdikt mi nedal spát. Ve volných chvílích jsem začala pátrat, sbírat informace, až všechno začalo dávat smysl. Všechno kromě trvalého užívání léků. Znamenalo to jít opět proti systému a téměř denně obhajovat vlastní cestu, což nebylo nic příjemného. Ale ustáli jsme to, postupně vysadili všechny léky, upravili stravu a nyní pracujeme na posílení těla jako celku. Ruku v ruce s tím se otevřela další témata, třeba fyzioterapie nebo dechové vzorce, takže je stále na čem pracovat. Máme ale doma opět kluka, který má energii a může dýchat. 

A pokračujeme vesele dále… Přáli jsme si tři děti a někdo usoudil, že bude větší sranda, když to budou dvojčata. Na mém těle se samozřejmě podepsala předchozí dvě těhotenství a čtyři roky kojení. Návrat cyklu po kojení byl vcelku přirozený, na hormonální rovnováze se nicméně podepsal stres spojený se synovým onemocněním, který v důsledku vedl k cystě na vaječníku. Dostala jsem doporučení na užívání různých léků na udržení těhotenství, které jsem ale s díky odmítla. Těhotenství probíhalo naprosto fyziologicky i přes verdikt „jasného císaře“ a jsem přesvědčená, že díky mým znalostem a zkušenostem, ale také díky víře ve vlastní tělo a v sebe samu se děti narodily přirozeně v 38. tt. 

Následovalo období náročné pro tělo i mysl. Udržet šestičlennou rodinu v chodu, zachovat naše standardy ohledně výživy a výchovy, nezkolabovat při každé rýmě ze školy nebo školky a postarat se sama o sebe, to opravdu není jednoduchá záležitost. Věděla jsem, že potřebuji jít ještě více do hloubky a můj instinkt se ukázal jako správný. Nejmladší syn začal reagovat na určité potraviny ekzémem, takže opět nová situace a další téma pro rozšíření znalostí a souvislostí. Dnes už naštěstí vím, jak ho podpořit a jaká opatření zavést, abychom vyřešili příčinu a nemaskovali jen důsledek různými krémy.

Po všech těchto intenzivních osobních zkušenostech jsem konečně dozrála k tomu, že si svoje znalosti nechci nechávat pro sebe a chci je předávat dál. Rozhodla jsem se absolvovat komplexní kurz Poradce pro výživu a dále se vzdělávám v oblasti funkční medicíny a hormonálního zdraví žen, protože jsem přesvědčená o tom, že všechno se vším souvisí.